Anarchistické hnutí v České republice 90. let od svého rekonstituování v roce 1989 prošlo rychlým vývojem ke stavu, který do značné míry kopíroval rozložení anarchistických proudů v zemích západní Evropy. Z zárodků, které tvořilo Československé anarchistické sdružení, založené v létě 1989, a někteří lidé aktivní v Nezávislém mírovém sdružení, které vzniklo ještě o něco dříve, se počátkem 90. let začalo utvářet širší anarchistické hnutí, jehož koordinátorem se stala redakce časopisu A-Kontra. V době, která byla ještě do značné míry liberální, se toto hnutí počalo profilovat jako radikálně liberální, zčásti orientované na alternativně zaměřenou mládež a zčásti již tehdy jako sociálně kritické a potenciálně sociálně transformativní. Postupem doby, jak bytněly ekonomické problémy a zároveň ve společnosti opět sílily represivní tendence reprezentované širokým spektrem politických sil, anarchistické hnutí sláblo a zároveň v něm začal dominovat sociální prvek. Anarchisté byli stále méně “alternativní mládeží” a stále více studenty, dělníky i nezaměstnanými. Jejich program se přiblížil k anarchismu jakožto filosofii svobody, která je, jak pochopil již M. Bakunin, podmíněna ekonomickou nezávislostí. V této době na anarchistickou scénu v České republice vstupuje revoluční anarchismus.