Vlastenecká fronta (VF) je organizace, která bývá v politologické literatuře označována za pravicově extremistickou (Mazel 1998: 236-239). Vznikla v roce 1993 v Brně. Někteří z jejích zakladatelů, včetně prvního předsedy Jiřího Fidlera, se dříve pohybovali v prostředí ultrapravicových skinheads, avšak organizace byla zamýšlena jako “seriózní” alternativa vůči populistické Sládkově SPR-RSČ. Již při svém vzniku se napojila i na brněnskou nacionalisticko-katolickou scénu. V polovině devadesátých let, v důsledku nečinnosti Fidlerova vedení, se z VF odštěpilo tzv. Hnutí národního sjednocení. Činnost VF sice začala v Brně stagnovat, ale od roku 1995 vznikaly pobočky v dalších městech, především v Praze a v Ostravě. Pražská organizace pod vedením Davida Macháčka fakticky převzala vůdčí roli. V roce 1998 byl na postu předsedy Fidler nahrazen pražským členem Miroslavem Knapovským, kterého v roce 2000 vystřídal Jan Skácel, bývalý místopředseda Národně demokratické strany. Vlastenecká fronta se od roku 1998 snaží (mj. i v důsledku neúspěchu SPR-RSČ ve volbách do PS PČR a souvisejícím odchodu členů i voličů) být hlavní silou v rámci integračních tendencí roztříštěné české ultrapravice, což se jí (přes určitou konkurenci s Národní aliancí) daří. Pořádá demonstrace a shromáždění, vydává vlastní tiskoviny, realizuje letákové akce. V určité časové perspektivě je záměrem Vlastenecké fronty vytvořit relativně silnou politickou stranu, která by byla schopna aktivně zasahovat do politického dění ČR. V souladu s tímto záměrem je současné “vnějškově seriozní” vystupování jejich představitelů, mezi nimž jsou i osoby staršího věku.