Současný stav vyřizování stížností jed­notlivce před Evropskou komisí pro lidská práva (kvantitativní hledisko)

V prvních lednových dnech zveřejnila Evropská komise pro lidská práva statistiku své činnosti za r. 1994. Obsahuje několik údajů, jež budou zřejmě zajímat i českou právnickou veřejnost. Evropská komise pro lidská práva (EKLP) je jedním z kontrolních orgánů plnění Evropské úmluvy o lidských právech ze 4. listopadu 1950. Stranami této úmluvy bylo k 1. 1. 1995 celkem 30 ze 33 členských států Rady Evropy (zbylé tři: Andorra, Estonsko a Litva ji sice podepsaly, avšak dosud neratifikovaly). K EKLP se mohou po vyčerpání všech účinných vnitrostátních právních prostředků nápravy obrátit se stížností na porušení některého práva chráněného Evropskou úmluvou ze strany ně­kterého smluvního státu jiný smluvní stát, jednotlivec, nevládní organizace či skupina osob (ve třech posledně uvedených případech musí jít o oběti udávaného porušení). Zatímco forma mezistátní stížnosti nebyla již po řadu let z různých důvodů využita, počet stížností jednotlivců stále roste. EKLP představuje jakýsi "filtrační" orgán, u něhož končí projednání drtivé většiny všech stížností. Jen v poměrně malém po­čtu případů, když Komise není schopna věc uzavřít, ji končí závazným rozsudkem Evropský soud pro lidská práva (ESLP) - ziniciativy EKLP nebo zainteresovaného subjektu, nebo - pokud k takové iniciativě nedojde - Výbor ministrů (VM) Rady Evropy svým rozhodnutím.