Editorial
Vol.25,No.1(2017)
Abstract
Pages:
3–4
Ivan Wernisch se před lety ve svém deníku pochlubil nádhernou hanebností: „Když jsem kdysi pro Čs. rozhlas zpadělal Goetha, nikdo si toho nevšimnul. Tak jsem tedy složil několik básní jakoby od Morgensterna a těšil se, že z toho bude průšvih. Nic. Začal jsem tedy vyrábět podvrhy ve velkém – pětiminutové, čtvrthodinové i delší pořady s úvodními medailonky o „autorech“ – (následuje dlouhý výčet autorů, pozn. JK)… dohromady toho bylo na spousty vysílacích hodin – a nikdo: nikdo nepojal sebemenší podezření. Doufal jsem, že na mou činnost upozorní některý z posluchačů – představoval jsem si, jak spravedlivě rozhněvaný středoškolský profesor v. v. někde na malém městě sestavuje hnidopišskou stížnost – ale ne, nic takového se nestalo. Nabyl jsem pocit beztrestnosti a bezpečí a už jsem se ani moc nesnažil napodobovat styl těch básníků, jimiž jsem podstrkoval své vlastní básnické texty.“
3–4
Copyright © 2017 Josef Kotásek