Nové formy zaměstnanecké reprezentace
Roč.8,č.3(2000)
Abstrakt
Stránky:
366–372
Ve většině západoevropských zemi je rozlišováno mezi právem zaměstnanců na kolektivní vyjednávání, které bývá považováno za nástroj exkluzivně náležející odborům, a právem zaměstnanců na informace a konzultace, které je svěřováno dalším orgánům zaměstnanecké reprezentace. Tento model přijala schválením harmonizační novely zákoníku práce (zák. č. 155/2000 Sb.) i Česká republika.
Již samotné práce na adopci modelu do českého právního řádu byly poznamenány rozsáhlými diskusemi o jeho vhodnosti. Nutno však dodat, že diskuse byly spíše politické než odborné. Jak poznamenal ve svém projevu v Poslanecké sněmovně místopředseda vlády V. Špidla, "byl tento bod v projednávání se sociálními partnery neobyčejně citlivý." Proti vzniku podnikových rad ostře vystupovaly zejména odbory, zatímco zaměstnavatelé myšlenku podporovali. "Mohu dokonce prohlásit," pokračoval Špidla, "že na tomto bodu bylo celkové kolektivní projednávání ohroženo a teprve po řadě hodin a řadě jednání se podařilo najít formulace, které jsou podle mého názoru rozumné."
Již samotné práce na adopci modelu do českého právního řádu byly poznamenány rozsáhlými diskusemi o jeho vhodnosti. Nutno však dodat, že diskuse byly spíše politické než odborné. Jak poznamenal ve svém projevu v Poslanecké sněmovně místopředseda vlády V. Špidla, "byl tento bod v projednávání se sociálními partnery neobyčejně citlivý." Proti vzniku podnikových rad ostře vystupovaly zejména odbory, zatímco zaměstnavatelé myšlenku podporovali. "Mohu dokonce prohlásit," pokračoval Špidla, "že na tomto bodu bylo celkové kolektivní projednávání ohroženo a teprve po řadě hodin a řadě jednání se podařilo najít formulace, které jsou podle mého názoru rozumné."
366–372
Biografie autora
Milan Vacík
Právnická fakulta, Masarykova univerzita, Brno
student
Copyright © 2017 Milan Vacík