Národnostní menšiny a modely menšinové reprezentace

Politický vývoj v poslední dekádě 20. století, ačkoli jej lze ze současných pozic chápat za dosud neukonče­ný, se odehrával při uplatnění jisté míry abstrakce ve znamení vzájemné interakce dvou procesů. Opuštění koncepce bipolárního či tripolárního rozdělení světa vedlo na jedné straně k posílení globalizač­ních a univerzalistických tendencí, na druhé straně však současně uvolnilo vlnu nacionálního uvědomění a s ní související pnutí. Tyto dva procesy, které pokrývají mnohem širší pole působnosti a zahrnují celou řadu aspektů, je však možno pro účely této studie, tj. pro analýzu vztahu národního státu a na jeho terito­riu operujících národnostních menšin a od toho od­vozených modelů menšinové reprezentace, redukovat na vzájemnou interakci univerzalistické koncepce lid­ských práv a koncepce národního či nacionalistického partikularismu. Aniž bychom se zde chtěli hlouběji zabývat otázkou vzájemného vztahu těchto procesů, tj. zda univerzalismus působí v obecné rovině vůči nacio­nálnímu partikularismu kontradiktorně či zda jsou ty­to procesy vzájemně propojené a podmíněné, je třeba upozornit na to, že právě v oblasti působení národ­nostních menšin v rámci současných národních států existují snahy o to, aby se oba tyto procesy a koncep­ce vzájemně doplnily, a to i přes řadu komplikací či kontroverzností - například problematičnost uplatňo­vání práva na sebeurčení (right of self-determination), kolektivních práv příslušníků národnostních menšin atd.