Nad jedním z "bezpečnostních aspektů" ústavního pořádku ČR: k výkladu a aplikaci čl. 43 Ústavy
Roč.11,č.2(2003)
Abstrakt
Stránky:
89–107
Čl. 43 Ústavy nebývá příliš často předmětem pozornosti veřejnosti odborné, tím méně pak veřejnosti laické. Přitom jde o jedno z velmi často aplikovaných ustanovení Ústavy, navíc ustanovení zajímavé vcelku kreativní interpretací ze strany parlamentrúch komor a vlády, jakož i tím, že je objektem soustředěných novelizačních ataků, promítajících se mj. v jeho stále více kazuistickém charakteru. Čl. 43 je současně dílčím výsekem tematiky mimořádných vztahů; přesněji řeče no, je základem jejich původní ústavní úpravy. Hodno pozornosti je i jeho provázání s procesním ustanovením čl. 39 odst. 3. V podstatě se tak dá na čl. 43 ilustrovat jak pečlivost přípravy Ústavy, tak metodologie ústavních změn, dotváření Ústavy praxí nebo po stavení Parlamentu mimo oblast zákonodárství. Zabývat se nicméně budeme především jeho kompetenčními a procedurálními aspekty. Jen velmi omezený prostor jsem vyhradil ústavnímu zákonu č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České repubHky, který byl koncipován jako pokračování neúplného čl. 43 Ústavy a tvoří s ním tak jeden logický celek.
89–107
Copyright © 2017 Jan Kysela