Ústavní a mezinárodněprávní východiska místního referenda

Problematika místního referenda v sobě z hlediska ústavního snoubí principy práva na samosprávu, práva podílet se na správě věcí veřejných a principy hlasovacího práva, které korelují s principy práva volební­ho. K tomu se přidávají další ústavní principy, které s místním referendem více či méně souvisejí (např. svoboda projevu v kampani nebo principy spravedlivého procesu při soudním přezkumu místního referenda).
Vezmeme-li v úvahu, že Ústava téměř pomíjí přímou demokracii a otázky samosprávy upravuje spíše nedostatečně, pak nepřekvapí, že místní referendum není v Ústavě zakotveno explicitně. Jinak tomu bylo pouze v krátkém období let 1990-1992, kdy na zákla­dě ústavního zákona č. 294/1990 Sb. bylo do tehdy platné Ústavy vtěleno ustanovení, že o věcech místní samosprávy rozhodují občané na obecních shromáždě­ních, referendem nebo prostřednictvím zastupitelstva obce. Zatímco úprava obecních shromážděni nebyla nikdy přijata, místní referendum se svého prováděcího zákona dočkalo. Stávající Ústava České republiky však již zná toliko zastupitelstvo, o místním referen­du se expressis verbis nezmiňuje, takže jeho ústavní východiska musíme hledat rozesetá v různých částech Ústavy a Listiny.