Volba práva v evropském justičním prostoru - současnost a budoucnost

Tento příspěvek si klade za cíl zaměřit se na základní aspekty volby práva v Evropském společenství (dále jen „ES“ nebo „Společenství“). Národní úpravy v jednotlivých právních řádech členů ES byly „vytěsněny“ postupným přijetím Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Úmluva“či „Římská úmluva“), která začala platit 1. 4. 1991. Z hlediska formy pramene lze tuto úmluva charakterizovat jako mezinárodní smlouvu uzavřenou, ke které mohou přistoupit jen členské státy ES. V současné době je připravována transformace Úmluvy do komunitárního instrumentu – tzv. nařízení Řím I., jehož přijetí lze očekávat v horizontu několika let. Pozornost tak bude věnována i změnám na poli institutu volba práva v návrhu nařízení Řím I.
Zároveň je však nutné upozornit, že přes vysoký stupeň unifikace zaručený Římskou není v současné době tento institut upraven ani v evropském justičním prostoru jednotně. Na mysli zde máme příklad směrem k mezinárodní kupní smlouvě, kdy v některých členských státech ES5 platí v oblasti kolizní unifikace mezinárodní kupní smlouvy Haagská úmluva o právu aplikovatelném na mezinárodní kupní smlouvy hmotných věcí movitých (dále jen „Haagská úmluva z roku 1955“). Vztah obou úmluv je na základě čl. 216 Římské úmluvy vztahem obecného a zvláštního.