Pojetí lidské přirozenosti a její význam v kontextu práva na život

Otázky práva na život jsou stále aktuální, o čemž svědčí i současná celospolečenská diskuse. V dnešní demokratické společnosti je samozřejmostí, že jednotlivci otevřeně prezentují svá stanoviska a přispívají tak do diskuse o právu na život. Z analýzy této diskuse je zřejmé, že nalezení shody v otázkách míry ochrany lidského života především v jeho anonymních formách (v prenatálním vývoji) je téměř nereálné. Důvodem kontroverznosti tohoto diskursu je podle mého názoru zřejmá neslučitelnost dvou protichůdných názorových proudů, představujících dva dominantní přístupy k otázkám práva na život. Jde o proud liberální a konzervativní. Společnost si v otázkách ochrany lidského života položila neřešitelný úkol spočívající ve vyřešení otázky, zda prosazovat nedotknutelnost lidského života, nebo dát prostor svobodě volby jakéhokoliv zásahu i vůči životu samému.
V druhé polovině 20. století však přichází nové impulsy, které otevírají nové a zcela kontroverzní diskuse o právu na život a nutnosti jeho ochrany. Příčinou je prudký rozvoj vědy a techniky, který otevřel člověku nové možnosti ovládání přírody i biologické kontroly vlastní existence. Zároveň přinesl s sebou i nová nebezpečí, ohrožující existenci lidstva na této planetě a narušil i tradiční personální pojetí lidského života, jeho úctu k životu a vědomí povinnosti vůči budoucím generacím. To, co nás dnes staví před nová dilemata, je úroveň dnešního vědeckého poznání a možnosti jeho využití. Úvahy o právu na život a o lidském životě vůbec tak získaly na aktuálnosti především v důsledku aplikace biomedicínckých technologií, které dávají možnost zcela zásadním způsobem ovlivňovat přirozený průběh lidského života a zasahovat do samotné lidské přirozenosti.