Teorie mezer a současné právní myšlení

Ve svém příspěvku se chci zaměřit na analýzu jedné z tezí současné právní metodologie, která je v zásadě teorií i praxí přijímána, a to je myšlenkový model tzv. mezer (lacuna, Lücken, gaps). Model mezer (tzv. teorie mezer) úzce a neodmyslitelně souvisí s postulátem úplnosti práva, resp. řešení otázky otevřenosti či uzavřenosti právního řádu. S touto otázkou byly konfrontovány všechny významné právně-filosofické směry 19. a 20. století, přičemž do řešení této otázky se zcela přirozeně promlouvalo ideologické zařazení jednotlivých škol právního myšlení z hlediska jejich příklonu k přirozenoprávnímu či pozitivistickému modelu nazírání práva. Problém úplnosti právního systému je také otázkou, v níž se střetávají a prolínají dvě základní větve právní filosofie, tedy právní ontologie a právní metodologie. Ambicí tohoto příspěvku je především poukázat na vztah mezi normativistickým vnímáním tohoto problému, který zásadním způsobem ovlivnil domácí právní myšlení minulého století, a současným – v kontinentální právní metodologii převážně akceptovaným - modelem vycházejícím z toho, že v právní regulaci existují tzv. mezery, pro něž je právo třeba charakterizovat jako systém otevřený. V závěru bude celý problém tematizován z pohledu potřeb současné právní metodologie a justiční praxe. Cílem tedy bude pokus o zodpovězení otázky, zda teorie mezer přináší právní praxi metodologický nástroj pro řešení zejména složitých případů aplikace práva.