Nové formy zaměstnanecké reprezentace

Ve většině západoevropských zemi je rozlišováno mezi právem zaměstnanců na kolektivní vyjednávání, které bývá považováno za nástroj exkluzivně náležející odborům, a právem zaměstnanců na informace a kon­zultace, které je svěřováno dalším orgánům zaměstna­necké reprezentace. Tento model přijala schválením harmonizační novely zákoníku práce (zák. č. 155/2000 Sb.) i Česká republika.
Již samotné práce na adopci modelu do českého právního řádu byly poznamenány rozsáhlými diskuse­mi o jeho vhodnosti. Nutno však dodat, že diskuse byly spíše politické než odborné. Jak poznamenal ve svém projevu v Poslanecké sněmovně místopředseda vlády V. Špidla, "byl tento bod v projednávání se sociální­mi partnery neobyčejně citlivý." Proti vzniku podniko­vých rad ostře vystupovaly zejména odbory, zatímco zaměstnavatelé myšlenku podporovali. "Mohu dokon­ce prohlásit," pokračoval Špidla, "že na tomto bodu bylo celkové kolektivní projednávání ohroženo a teprve po řadě hodin a řadě jednání se podařilo najít for­mulace, které jsou podle mého názoru rozumné."