Kategorie vůle a její uplatnění v soukromém právu

Lidská vůle je jedním ze základních prvků, na nichž staví soukromé právo. Je to dáno již samotným cha­rakterem soukromého práva, které je budováno na me­todě rovnosti a na zásadách autonomie vůle, vše je do­voleno, co není zakázáno, dispozitivnosti právní úpra­vy, vigilantibus iura apod., což ve svém souhrnu vy­tváří prostor, ve kterém může člověk sám nejlépe svým vlastním volním jednáním uspokojovat své potřeby, zájmy a vůbec vylepšovat svůj právní status.
Na respektování vůle člověka soukromým právem poukazuje již způsob, jakým zde převážně vznikají, mění se či zanikají subjektivní práva a povinnosti. Soukromé právo je spojuje s určitým způsobem prá­vem kvalifikovanými (aprobovanými či reprobovaný­mi) projevy vůle, tj. s právními a protiprávními úkony.
Vůle se postupně stala předmětem zájmu několika vědních oborů. Původně se jí zabývala (a nadále se jí samozřejmě zabývá) filozofie, posléze právo, psycholo­gie, sociologie, atd. Pro soukromé právo, které daleko více než právo veřejné respektuje a počítá s individu­ální vůlí lidské bytosti, má zásadní význam její pojetí psychologické.