Pojem osoba a geneze jeho obsahu jako základ konstrukce osob v právním smyslu

Jedna ze složitých, dosud důsledně neřešených (ač volajících po řešení) a přitom základních otázek právního myšlení, je vymezení pojmu osoba v právním smyslu a jejích dvou typů - osoby fyzické a právnické.
Logickým východiskem konstrukce osoby v práv­ním smyslu je pojem osoba, jehož základem je člověk ve svém mnohovrstevnatém a obtížně uchopitelném pojetí. Tento klíčový pojem v právu však nemá dosta­tečnou oporu v míře pozornosti, která je mu zejména právníky věnována.
Přesvědčení o autonomnosti právních konstrukcí by napovídala nízká pozornost, věnovaná mimopráv­nímu pojmu osoba právní literaturou, jakož i malá míra promítnutí poznatků jiných společenských věd do mezioborových vazeb s právem (sociologie práva, psy­chologie práva, filosofie práva).
Podobně vyznívá místo pojmu osoba (ve smyslu subjektu společenských vztahů) v těch oborech, kte­ré zhusta pojmy osoba, subjekt a další pragmaticky a zásadně aktivně užívají, aniž by hlouběji zkouma­ly jejich skutečný původ a tendence napl+nování jejich obsahu v závislosti na změně podmínek. Těmito obo­ry, mimo již jmenované, jsou ekonomie, do jisté míry teorie řízení a další.