Církev postrach státu

Součástí obecného trendu normalizace poměrů, kdy se zjistilo, že v předchozím století naší společnosti udělený vysoký standard lidských práv, je trošku příliš "romantický" a pro politiky i exekutivu obtěžující, je i trend ochrany státu proti mimo něj stojícím au­toritám. Státní moc jakoby nyní atakovala samostat­né etické autority, které jí neposluhují (návrh ome­zení práv účastníků ve správním řízení, dehonestující výroky vysokých státních představitelů vůči ekologic­kým iniciativám nebo novinářům, přezkušování soud­ců a dohled exekutivy nad nimi, omezování shromaž­ďovacího práva, prosazování politického vlivu do mé­dií). Státní moc v rámci tohoto trendu rovněž útočí na církve - ne, že by jí církve někdy neposkytovaly ar­gumenty. Signifikantní je např. snaha. zbavit církevní právnické osoby možnosti provozovat diakonie a chari­ty, tedy nejvšeobecněji oceňované části působení círk­ví, neboť je tvrzeno, že "provozování zdravotnického zařízení není s výkonem náboženské svobody v přímé souvislosti"