Zákonodárství: opět "hra bez hranic"?

Kateřina Šimáčková, Pavel Molek

Abstrakt

Na první pohled by bylo lze se domnívat, že prošel­-li koncept dělby moci a sebeomezování držitelů jejích částí již zhruba třísetletým vývojem od Montesquica a Locka, mělo by již být vskutku vrostlé do povědo­mí jednotlivců a sborů vykonávajících konkretizovaný druh pravomoci, že jim nepřísluší vykonávat pravo­moci jiné, a to ani tehdy, pokud by nabyli pocitu, že je k takovému přitáhnutí moci ospravedlňuje vět­ší moudrost či větší blízkost lidu. Následující článek vychází ze zjištění, že tomu tak dosud vždy není a že dosud zejména v našem Parlamentu přežívají jisté reminiscence na dávné doby, kdy úspěchem fungování demokracie bylo již to, že moc byla vykonávána nejen panovníkem, ale i volenými zástupci lidu; či na méně dávné doby tzv. vlády shromáždění. Díky těmto remi­niscencím je občas přijat zákon zabývající se oblastí nespadající vůbec do kompetence moci zákonodárné, či dokonce zákon, jenž vzbuzuje pochybnosti i o své normativní povaze a odkazuje spíše na zásadu o účelu světícím prostředky.

Bibliografická citace

ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina a Pavel MOLEK. Zákonodárství: opět "hra bez hranic"? Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2004, č. 2, s. 122-127. [cit. 2019-12-05]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/7770

Plný Text: