Úskalí reklamací při dovozu a vývozu zboží

Předpokladem uplatnění nároků vzniklých dodáv­kou zboží s vadami (faktickými či právními) je (obvykle) dodržení procesu vytýkání vad. Tento proces je národními právními řády upravován rozdílně. Kompa­rativní literatura zná případy, kdy právní řády nevyžadují dodržení procesu vytýkání vad, příp. jej vyža­dují jen ve styku obchodním. Jiné úpravy hovoří sice o nutnosti dodržení vytýkacího procesu, upravují jej však v různé míře podrobností. Zejména starší národ­ní úpravy upravují jen základní rámec chování stran. Detailní ujednání přenechávají smlouvě či obchodním podmínkám. Podrobná úprava, dohodnutá ve smlou­vě a odpovídající konkrétním podmínkám transakce, je významná především ve styku mezinárodním. Stře­ty právních úprav (a tím i střety představ stran o mož­ných postupech), nejistoty v určeni rozhodného práv­ního řádu, a na druhé straně možnosti dané stranám upravit si samostatně tyto otázky, to vše umocňuje vý­znam úpravy v samotné smlouvě. Samozřejmě, napo­moci by mohly unifikované úpravy. Nicméně, ani v pří­padech, kdy má být aplikována unifikovaná úprava, tj. v našem případě Úmluva OSN o smlouvách o meziná­rodní koupi zboží (vyhl. č. 160/1991 Sb.), se nevyhneme nutnosti smluvně zpřesnit či doplnit některá ustanovení, jejichž výklad může být v praxi národních soudů či rozhodčích soudů problematický (ve smys­lu nejednotnosti). Samozřejmě, toto vše je nutné tam, kde máme zájem na procesu uchopitelném, řiditelném a předvídatelném.
Cílem stati je analyzovat úpravu reklamace vad faktických ve výše uvedené úmluvě, upozornit na pro­blémová místa v úpravě a doporučit praxi smluvní ře­šení rizik.