Legislativní technika a judikatura Ústavního soudu

Pro úroveň tvorby práva není rozhodující jen legislativní technika (hraje služebnou roli), ale to, jak se v právu daří vyjádřit dosažená kompromisní poli­tická řešení. Kritika nedostatků v tomto směru je na místě, ale moc toho nezmění. Ti, kdo zákony schvalu­jí, sledují zcela jiný cíl než je legislativní dokonalost. Není třeba složitých výzkumů, stačí ukázat na návrh zákona o ochraně proti hluku, který obsahoval usta­novení vylučují převádění nemocnic na obchodní spo­lečnosti nebo na zákon č. 440/2003 Sb., o nakládání se surovými diamanty, o podmínkách jejich dovozu, vývozu a tranzitu, který obsahuje zcela nesouvisejí­cí a obsáhlou novelu (legislativního černého pasažé­ra) zákona o veřejných zakázkách. Stejně tak více zá­visí na skutečné realizovatelnosti přijatého právního předpisu, jeho trvalosti, než na tom, zde je dokona­le zpracován. Pouze v případě dodržování práva má smysl usilovat o jeho vysokou legislativně technickou úroveň. Legislativní "neplechy" nebo přímo zvěrstva vyvolávají otázku, kdo by mohl, a zda vůbec, Posla­necké sněmovně (Senát se dosud choval jinak) v tom­to řádění zabránit. Kromě úprav jednacích řádů, které by omezily možnosti poslaneckého přetváření vládních návrhů zákonů, se jako jeden z možných protagonistů jeví i Ústavní soud. Počítají s tím i Legislativní pravi­dla vlády (čl. 2 odst. 2).