Delegace zákonodárné pravomoci z komparativní perspektivy

Abstrakt

Tímto článkem prozatímně završuji seriál věnova­ný zkoumání situací, kdy právní normativní akty se silou zákona přijímá orgán odlišný od parlamentu ja­ko celku. V první stati (ČPVP č. 2/2005) jsem se - při vědomí relativně neostrých kontur jevu - zabýval substitucí výkonu zákonodárné pravomoci, tj. v zásadě nahrazením parlamentu jako zákonodárce v době jeho nečinnosti (kvůli mimořádným okolnostem typu války nebo v důsledku přerušení či skončení zasedání), na našem území. Ve druhém "dílu" (ČPVP č. 4/2005) jsem se pokusil v teoretickoprávním a politologickém kontextu vymezit pojem delegace zákonodárné pravo­moci jako oprávnění k souběžnému přijímání právních normativních aktů se silou zákona parlamentem a ně­kým dalším (obvykle vláda nebo hlava státu), různá pojetí a podmínky zákonodárné delegace, její vztah k moci nařizovací atd. Logickým doplňkem poměrně obecného druhého pojednání je informativní pře­hled reálií ze zahraničí, který na dalších stránkách následuje.

Bibliografická citace

KYSELA, Jan. Delegace zákonodárné pravomoci z komparativní perspektivy. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2006, č. 2, s. 99-106. [cit. 2017-11-19]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/7259

Plný Text: