Povinnost a limity (euro)konformního výkladu vnitrostátního práva

Komunitární právo jako část širšího celku práva Evropské unie je autonomním právním systémem. Jako takové je ovládáno též vlastními zásadami různého původu i účelu, který sledují. Jednou z nich je zásada effet utile, do češtiny překládaná jako zásada užitečného účinku (komunitárního práva). Ačkoliv dosud není v nauce uznávána jako obecná zásada komunitárního práva, v judikatuře Evropského soudního dvora je často zmiňována a projevuje se nejen samostatně, ale i v dalších zásadách komunitárního práva, které souvisí s jeho aplikací. S ohledem na vymezený rozsah nebudeme zkoumat v této práci všechny z nich, ale pouze zásadu nepřímého účinku, kterou podrobíme bližší analýze.
Cílem této práce je ověřit myšlenku, že se jedná o zásadu, která je vlastní pouze komunitárnímu právu, a to s ohledem na jeho nadstátní povahu. Její projevy v mezivládním II. a III. pilíři nejsou možné ani žádoucí a dle výchozího předpokladu jsou též vyloučeny. Testován bude dopad zásady nepřímého účinku na interpretaci vnitrostátního práva ve věcech, které jsou regulovány komunitárními směrnicemi. V práci by měly být formulovány meze této zásady s ohledem na zásadu právní jistoty a jiné zásady imanentní každému právnímu řádu. Hypotéza bude ověřena či vyvrácena analogický srovnáním s rámcovými rozhodnutími, jako akty 3. pilíře Evropské unie.