Závaznost rozhodnutí Ústavního soudu z pohledu doktríny a judikatury

S rozhodováním Ústavního soudu o ústavní stížnosti se úzce pojí otázka závaznosti jeho rozhodnutí, která se stala v minulosti předmětem živé diskuse odborné veřejnosti. Důvodem bylo především vyjasnit vztah Ústavního soudu k obecným soudům a vyřešit jejich další postup po kasačním nálezu Ústavního soudu; většinou to jsou totiž obecné soudy, jejichž rozhodnutí může být v řízení o ústavní stížnosti zrušeno. Diskuse odborné veřejnosti byla přínosná, neboť článek 89 odst. 2 Ústavy, stanovící: „Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.“, byl hodnocen jako nejednoznačný, resp. otevírající prostor pro řadu otázek k charakteru závaznosti či k tomu, v jakých typech řízení jaké formy a části rozhodnutí jsou závazné. Z diskuse lze dovodit, že ve vztahu k rozhodnutím o ústavních stížnostech je třeba rozlišovat: 1. závaznost usnesení nebo nálezu, 2. závaznost výroku nebo odůvodnění, a 3. závaznost rozhodnutí v individuální kause nebo jeho závaznost precedentní. Současně je třeba si uvědomit problém, na který poukázal Z. Kühn, tedy problém v chápání pojmu „závaznost“ v kontinentálních podmínkách. Uvedl, že závaznost je na kontinentu spíše chápána ve formálním smyslu (podobně jako u závaznosti právního předpisu) a v důsledku toho je příliš rigidně rozlišován závazný právní argument od nezávazného právního argumentu tak, že pokud tento není závazný, není třeba se jím řídit; takové pojetí však neumožňuje jakékoliv stupně či nuance. Rovněž upozornil na nevhodnost směšování hodnoty soudcovské nezávislosti s úplnou nepředvídatelností rozhodnutí.