Právo jako hudba

Odlišné stanovisko ústavního soudce Stanislava Balíka k rozhodnutí Pl. ÚS 53/01 není jediným příkladem, kdy se právo setkává s hudbou. Právo a hudba (jakákoli) jsou velmi podobné. Přitahují se. Právníci jsou okouzleni hudbou a možná i někteří hudebníci jsou okouzleni právem – rozhodně jsou okouzleni formou, strukturou a pevnými pravidly. Hudbou se opájel i František Weyr, který ve svých pamětech na mnoha místech líčí svůj neutuchající a vřelý vztah k hudbě. K jejímu poslechu, k jejímu přímému provozování.
Právníci se o hudbu zajímají. A budeme se o ni v tomto článku zajímat také. Ale trochu jinak než je obvyklé. Blíže tomu, jak se hudbě věnuje ve výše uvedeném citátu Stanislav Balík. Hudba mu slouží jako ilustrace. I nám poslouží jako ilustrace práva – právo totiž můžeme vnímat jako hudbu. S jeho strukturami, omezeným počtem relevantních znaků, s pevnou skladbou. Právo je také znakový systém, jako jazyk nebo hudba. Stejně jako hudba – její záznam – má i právo omezený způsob vyjadřování. Přitom musí obsáhnout okolní svět – nejen vnější, ale také vnitřní. Musí obsáhnout lidské emoce, představy, touhy či sny. A to vše vyjádřit pevně daným a často konzervativním způsobem.
Právo popisuje svět, hudba popisuje svět. Ale oba tyto popisy podrobujeme interpretaci. Nestačí proto zapsat představy, je nutné je interpretovat – a obvykle předvést publiku. Tedy, hudba popisuje svět, právo popisuje svět. Právo je interpretace, hudba je interpretace. Nejen proto mají k sobě velmi blízko.