Ochrana spotřebitele v závazkových právních vztazích s mezinárodním prvkem uzavíraných přes internet

Kolizní úprava smluvních závazkových vztahů mezi spotřebiteli a podnikateli je v současném evropském právu upravena v nařízení Řím I, úpravu mezinárodní pravomoci a příslušnosti pro tyto případy obsahuje nařízení Brusel I. V souvislosti s rozvojem nových způsobů uzavírání smluv na dálku, tedy dnes se jedná především o uzavírání smluv přes internet, vznikají otázky, do jaké míry stávající kolizní a procesní úprava spotřebitelských smluv tyto nové prostředky komunikace reflektuje a zda je v internetovém prostředí poskytnuta ochrana spotřebitelům ve srovnatelné míře, jako je tomu u smluv uzavíraných tradičními prostředky. Oba jmenované přímo použitelné instrumenty obsahující speciální normy pro kolizní úpravu spotřebitelských smluv mají totiž základ v mezinárodních úmluvách, které vznikly v době, kdy obchodování na dálku, resp. přes internet, nebylo běžnou součástí života evropských spotřebitelů.
Příspěvek se bude proto věnovat ověření dvou základních otázek: zda nařízení Řím I a Brusel I postihují totožný okruh závazkových právních vztahů mezi spotřebiteli (zda je tedy spotřebiteli poskytnutá ochrana vzájemně účinně propojena) a v jakých případech lze takto vystavěný systém ochrany práv spotřebitele aplikovat i na smlouvy uzavřené mezi spotřebiteli a podnikateli přes internet. Pro jejich ověření je nezbytné nejprve porovnat, jaký okruh právních vztahů spadá pod rozsah speciální úpravy spotřebitelských smluv v nařízení Brusel I a nařízení Řím I, z čehož vyplyne, zda je kolizní a procesní úprava v citovaných nařízeních vhodně propojena. Následný rozbor základního specifika aplikačního rozsahu ochranných spotřebitelských ustanovení v nařízení Brusel I a Řím I ve vztahu ke smlouvám uzavíraným přes internet, tj. výklad pojmu „zaměřování činnosti podnikatele na určitý členský stát“, povede k utvoření závěru ohledně druhé předestřené otázky.