K historickému vývoji nadací ve střední Evropě

Nadační idea je stará jako lidstvo samo. Pomoc bližnímu či vzájemná solidarita mezi lidmi jsou na evropském kontinentě od pradávna obecně uznávanými hodnotami. Zakladatelé nadací však byli a jsou často, mimo touhy vykonat něco pro „obecné blaho“, vedeni i méně „vznešenými“ pohnutkami (např. snahou vykoupit své hříchy, věnováním majetku stanovenému účelu ovlivnit běh věcí po vlastní smrti, či snahou zvěčnit se jednou provždy).
Pro pochopení aktuální situace na poli nadačního práva ve středoevropském regionu má zcela zásadní význam podchycení historických vývojových tendencí, neboť platné právo je bezpochyby jejich odrazem i důsledkem. Historie však může mnohé naznačit i budoucnosti nadační sféry, jejímu směřování a vývoji. Cílem tohoto pojednání však není vyčerpávajícím způsobem mapovat historii nadací. Autorka příspěvku je vedena snahou shrnout základní momenty, jež měly zásadní význam pro konstituování současného pojetí nadačního institutu v Německu, Rakousku, České republice a na Slovensku.