Právo agenturních zaměstnanců na rovné zacházení pod zorným úhlem evropské směrnice
Roč.19,č.3(2011)
Abstrakt
Stránky:
234–238
Dne 19. listopadu 2008 byla po několik let trvajících diskusích přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání (dále jen „směrnice“), která má být členskými státy implementována nejpozději do 5. prosince 2011. Český zákonodárce se podle všeho rozhodl, že na přijetí směrnice nebude žádným způsobem reagovat. K jakémukoli věcnému přepracování, doplnění či změně pravidel upravujících vzájemné vztahy mezi zaměstnavatelem (agenturou práce), zaměstnancem a uživatelem totiž dosud nedošlo a ani v připravované novele zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), kde je dotčená právní úprava soustředěna, k žádné změně v oblasti agenturního zaměstnávání nedochází.
Pravdou je, že přijetí směrnice zákonodárce k přepracování právní úpravy agenturního zaměstnávání přímo a bezprostředně nenutí, neboť tato pravidla již v minulosti nastavil tak, že základním požadavkům směrnice vyhovují, a do určité míry tak směrnici vlastně předběhl1. Na druhou stranu ovšem platná právní úprava nezapracovává řadu možností, které směrnice předpokládá, v jiných ohledech zase požadavky nastavené směrnicí poměrně rozporuplným způsobem převyšuje, a v souvislosti s tím a ještě nadto vykazuje řadu nedostatků, které představují příčinu protichůdných výkladových postojů a právní nejistoty. Nejvyšší počet těchto nejasností se přitom pojí se samotným jádrem úpravy agenturního zaměstnávání, jímž je právo na rovné zacházení.
Účelem tohoto článku je upozornit na možnosti odstranění některých těchto problémů, k nimž by mohla napomoci přesnější a důslednější transpozice směrnice.
Pravdou je, že přijetí směrnice zákonodárce k přepracování právní úpravy agenturního zaměstnávání přímo a bezprostředně nenutí, neboť tato pravidla již v minulosti nastavil tak, že základním požadavkům směrnice vyhovují, a do určité míry tak směrnici vlastně předběhl1. Na druhou stranu ovšem platná právní úprava nezapracovává řadu možností, které směrnice předpokládá, v jiných ohledech zase požadavky nastavené směrnicí poměrně rozporuplným způsobem převyšuje, a v souvislosti s tím a ještě nadto vykazuje řadu nedostatků, které představují příčinu protichůdných výkladových postojů a právní nejistoty. Nejvyšší počet těchto nejasností se přitom pojí se samotným jádrem úpravy agenturního zaměstnávání, jímž je právo na rovné zacházení.
Účelem tohoto článku je upozornit na možnosti odstranění některých těchto problémů, k nimž by mohla napomoci přesnější a důslednější transpozice směrnice.
234–238
Copyright © 2017 Jaroslav Stránský