Ozbrojené konflikty v judikatuře mezinárodních lidskoprávních institucí a soudů

Zejména v souvislosti s vojenskou invazí v Afghánistánu a Iráku se otevřela na mezinárodní úrovni diskuse o dosahu lidskoprávní ochrany v ozbrojených konfliktech, tj. diskuse o tom, zda lidská práva jsou aplikovatelná pouze v době míru, zatímco v době války se uplatňují výlučně speciální normy humanitárního práva, a zda je stát povinován dodržovat lidská práva pouze teritoriálně, tj. na svém území, nebo též na území jiných států, na nichž dočasně vykonává část suverenity, například v průběhu okupace. Tato otázka je aktuální nejen z pohledu mezinárodní politiky, tj. toho, zda existují nějaké meze, kterými jsou státy limitovány v ozbrojených konfliktech, ale také mezinárodního práva, je však podstatná také pro samotné lidskoprávní instituce, neboť nezřídka je to téma, s nímž tvůrci, tj. státy při tvorbě kompetencí lidskoprávních soudů nepočítali, a současně lidskoprávní soudy při formulování svého přístupu k této otázce narážejí na hranice svých vlastních kapacit. Když bychom měli zmínit aktuální výzvy, před nimiž systémy ochrany lidských práv stojí, nepochybně je třeba mezi ně zařadit i otázku vyřešení dosahu a rozsahu lidskoprávní ochrany v průběhu mezinárodních a vnitrostátních ozbrojených konfliktů, která se rozpadá do dvou dílčích otázek, a to (1.) nalezení optimálního řešení vztahu mezi ochranou lidských práv na straně jedné a humanitárního práva na straně druhé, a (2.) vyřešení extrateritoriální aplikace lidských práv v podmínkách ozbrojeného konfliktu.
V dalším textu se proto pokusíme nastínit obě otázky jak teoreticky, tak s ohledem na to, jak k nim doposud přistupují vybrané mezinárodní instituce.