Odstoupení od spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory podle současného a „nového“ občanského zákoníku

V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též „NOZ“), který nabude účinnosti od 1. 1. 2014, nastávají podstatné změny v právní úpravě spotřebitelských smluv, jejichž stávající právní úprava již neodpovídala požadavkům kladeným na moderní způsob obchodování - uzavírání smluv distančním způsobem a mimo obchodní prostory. Dne 12. 12. 2011 rovněž vstoupila v platnost nová evropská směrnice o právech spotřebitelů č. 2011/83/EU (dále též „Směrnice“), která stanoví členským státům povinnost do 13. 12. 2013 přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Na rozdíl od dosavadních evropských směrnic, které volily cestu minimální harmonizace, nová Směrnice již vychází z principu úplné harmonizace úpravy spotřebitelského práva v rámci EU. Český zákonodárce byl proto v zásadě nucen v novém občanském zákoníku zohlednit požadavky vyplývající z nové evropské právní úpravy, která se do značné míry shoduje s návrhem nařízení o Společném evropském právu koupě (dále též „Návrh evropského práva koupě“), vydaným Evropskou komisí dne 11. 10. 2011 pod č. KOM(2011) 635. Pokusíme se proto stručně popsat a zhodnotit základní změny, které nastanou v uplatňování práva na odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory spotřebitelem.
Smyslem ochrany spotřebitele v případě smluv uzavíraných mimo obchodní prostory podnikatele zůstává i nadále ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, která nebyla na obchodní jednání připravena, spotřebitel neměl možnost si porovnat cenu a jakost nabízeného zboží či služby s jinými nabídkami, nebyl mu poskytnut dostatečný časový prostor pro to, aby si pečlivě prostudoval smlouvu a její podmínky, a podobně.