Šlechtické testamenty v listinné praxi českých zemí do roku 1306

Ačkoliv poslední pořízení bylo v minulosti podrobeno důkladným analýzám, nelze si nevšimnout, že nejslabší stránkou dosavadních studií je otázka terminologická. Setkáváme se sice s výzkumy testamentů osob šlechtických, měšťanských i duchovních za účelem studia dějin kulturních, sociálních, hospodářských aj., právní povaze těchto testamentů (či donací na případ smrti) však větší pozornost věnována nebyla. Jistou výjimku představují starší práce právních historiků, ani oni však nikde definici toho, co zahrnout pod pojem testament, neuvádí, tím spíše, když pro nejstarší období přemyslovské éry jsou prameny terminologicky nejednoznačné. Naši představu o institutu posledního pořízení ztěžuje rovněž fakt, že sekundární literatura opírá svou argumentaci o různorodé prameny zabírající velmi široký časový úsek.