Ustanovení zástupce nemajetnému účastníkovi v občanském soudním řízení

Poskytování právní pomoci nemajetným je zakotveno na ústavní rovině českého právního řádu v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jako součást záruk práva na spravedlivý proces. Má-li být každému zajištěn přístup k soudu, a to nikoli jako teoretická možnost, ale jako efektivní nástroj prosazení svého práva, je nutno se ptát, zda je daný účastník bez odborné právní pomoci schopen náležitě vést svou při. Tam, kde nutná procesní aktivita k uplatnění práva zahrnuje řešení složité právní otázky či náročné dokazování, a volá tedy po zastoupení z řad profesionálů, se osobní a majetkové poměry mohou stát překážkou, která možnost uplatnění práv před soudy pro nemajetnou osobu zmaří. V kontextu civilního soudního řízení, jež má zásadně charakter sporu o právo, se poskytování právní pomoci odvíjí rovněž od principu rovnosti zbraní procesních stran. Na základní morální rovině se úprava této problematiky opírá o široce sdílenou představu, že schopnost domoci se práva by neměla záviset na materiálním zabezpečení účastníka. Jde o myšlenku rovnosti před zákonem čili spíše umírněnou a nekontroverzní koncepci rovnosti, ačkoli málokdy se vážně uvažuje o vpravdě radikálních důsledcích, které by uplatnění této politické představy domyšleno skutečně do konce mohlo obnášet.