Cesty k suverenitě lidu: nástin genealogie jednoho konceptu

Cílem předkládaného článku je naznačit přechod od absolutistického pojetí suverenity k suverenitě lidu. Od Bodina bylo možno suverenitu ztotožnit s pravomocí vytvářet zákony. Tato legislativní koncepce suverenity byla ovšem se vznikem moderního konstitucionalismu překonána. V éře konstitucionalismu lid přestal chtít být toliko poslušný příkazům panovníka, ale sám se chtěl stát suverénem. V jádru demokratické revoluce stojí ideál svobody; moderní člověk aspiruje na to, aby vládl sám sobě. V souvislosti s tím se rozštěpila základní (a předtím suverenitu definující) funkce vytvářet zákony; hlavní funkcí suveréna je vypracovat ústavu (základní zákon), na niž navazují obyčejné zákony, přijímané běžným zákonodárcem (ten má toliko odvozenou normativní pravomoc). Právě tento přechod od legislativní koncepce suverenity k suverenitě lidu, tj. genealogie konceptu suverenity v rámci politické a právní modernity mě bude zajímat. Metodologicky bude tato práce navazovat na sociologii (právních) konceptů, kterou ve své slavné Politické teologii v opozici k metodám empirické sociologie rozpracoval Carl Schmitt a již v současné době oživil americký ústavní právník Paul W. Kahn.