Konfiskační dekrety prezidenta republiky. Spor o jejich interpretaci jako výraz kontinuity a diskontinuity

Příspěvek se zabývá dobovým i novějším hodnocením konfiskačních dekretů č. 12 a 108/1945 Sb., přičemž existuje v zásadě dvojí přístup: první můžeme pracovně označit jako „národní“, druhý pak jako „demokratický“. Odlišují se chápáním pojmu konfiskace (trest či správní opatření), národnosti jako podmínky konfiskací (kolektivní vina či odpovědnost), vztahu konfiskací a reparací (otázka započtení), kontinuity či diskontinuity s meziválečnou érou a dalšími. Oba mají své opodstatnění v dobové realitě a můžeme je spojit s politiky, právníky či soudy. Zatímco první více odpovídá vlastnímu znění dekretů, názorům komunistů a zvláště ministra Ďuriše, tak druhý navazuje na představy prezidenta Beneše a je reflektován judikaturou Ústavního soudu. V poválečné praxi se však oba přístupy prostupovaly, resp. „národní“ byl modifikován a mírněn „demokratickým“.