Vývoj konceptu nepřímé diskriminace ve Spojených státech amerických

Dle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona se nepřímou diskriminací rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy je na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe z některého ze zakázaných důvodů (taxativně uvedených v § 2 odst. 32) osoba znevýhodněna oproti ostatním. Za nepřímou diskriminaci se však nepovažuje, pokud je toto ustanovení, kritérium nebo praxe objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Tato aktuálně platná definice nepřímé diskriminace je součástí českého právního řádu díky transpozici antidiskriminačních směrnic EU, přičemž velký podíl na jejím utváření měl Evropský soudní dvůr (dnes Soudní dvůr Evropské unie). Podobně chápe nepřímou diskriminaci i Evropský soud pro lidská práva v rámci svého testu proporcionality. Tento koncept prošel v posledních desetiletích v Evropě zásadním vývojem, jeho počátky však sahají na americký kontinent, konkrétně do Spojených států amerických, kde se vyvinul v rámci zákazu diskriminace v oblasti zaměstnání. Oba výše zmíněné evropské soudy na tamní judikaturu v tomto kontextu často odkazují, cílem tohoto článku je proto představit historický vývoj a současný stav této doktríny, v USA známé jako doktrína nerovného dopadu (disparate impact), a to zejména z pohledu rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu Spojených států.