Úprava agentur práce v normách přijatých Mezinárodní organizací práce

Agentury práce jsou v současné době považovány za významného činitele, který vystupuje v oblasti zprostředkování zaměstnání pro fyzické osoby a vyhledávání pracovní síly pro zaměstnavatele. V mnoha vyspělých zemích je jejich působení pokládáno za jeden z nezbytných předpokladů pro řádné fungování trhu práce a má nezanedbatelný význam pro snižování míry nezaměstnanosti. Kromě zprostředkování zaměstnání pro fyzické osoby, které hledají pracovní uplatnění, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, kteří hledají pracovní sílu odpovídající jejich požadavkům, poskytují agentury práce poradenství v oblasti vyhledávání zaměstnání. Nejvýznamnější a zpravidla také nejvíce kontroverzní činností agentur práce je zaměstnávání zaměstnanců za účelem dočasného přidělení k výkonu práce u jiného zaměstnavatele resp. za účelem pronájmu pracovní síly. V praxi patří fyzické osoby, které jsou agenturou práce přidělovány k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, k jedné z nejvíce ohrožených skupin zejména v souvislosti s častým zneužíváním jejich postavení. Z tohoto důvodu právní řády mnoha zemí upravují podmínky vzniku a působení agentur práce a ochranu fyzických osob využívajících jejich služeb. Tato problematika je upravena rovněž na mezinárodní úrovni. Následující článek se zabývá standardy ochrany přijatými v rámci Mezinárodní organizace práce (dále jen MOP) ve vztahu k agenturám práce, které stanoví minimální požadavky na ochranu poskytovanou fyzickým osobám využívajících služeb soukromých agentur práce, a promítnutím těchto standardů do právního řádu České republiky.