Michail Arturovič Zimmermann

Cesty brněnských profesorů – ty měřené na kilometry i ty seskládané z životních peripetií – byly někdy dlouhé a komplikované. Nejeden z nich skončil v doživotní emigraci v cizině, další se v posledních letech svého života uchýlili do emigrace vnitřní. Některé z nich směřovaly k ministerským křeslům, jednou dokonce do čela vlády, jiné (ale někdy i tytéž) je srazily do vězení či koncentráku a k profesím, v nichž nemohli uplatnit své excelentní vzdělání. Krátká životní cesta Michaila Arturoviče Zimmermanna byla specifická v tom, že směřovala opačným směrem než cesty většiny ostatních emigrantů: začala v dálné cizině a po mnoha peripetiích skončila v Československu, byla poměrně krátká a ve své rozhodující fázi jej dovedla od beznaděje válečného zajatce až k pozici respektovaného profesora v demokratickém Československu, který ovšem i přesto zemřel, aniž by se stal československým občanem. Na brněnské fakultě působil jen krátce, přesto se rychle zařadil k jejím oporám.