K novele ustanovení § 13 trestního zákona o nutné obraně

Josef Kuchta

Abstrakt

Nutná obrana jako okolnost vylučující protiprávnost přispívá k ochraně zájmů, které jsou uvedeny v trestním zákoně. Zásah a obrana proti útočníkovi, který porušuje zájmy chráněné trestním zákonem, přispívají nejen k ochraně konkrétních práv napadené osoby, ale i společnosti jako celku. Řešení takových situací není proto možné ponechat pouze náhodě, resp. působení přírodních sil, nýbrž je třeba regulovat je i právně. Pokud má být sebeobranná situace vyřešena z celospolečenského hlediska optimálně, musí být do souladu uvedeno více zájmů. Obránce by neměl být při nutné obraně zraněn nebo zabit, ale také by neměl být za své jednání, pokud není společensky nebezpečné, právně postižen. Často dochází k přílišnému zjednodušení tohoto problému z neznalosti sebeobrany, o které často existují určité mýty, vyvolávané a živené tiskem, literaturou, a také běžným iracionálním přístupem k ní.

Je žádoucí, aby požadavky kladené na obránce byly v souladu s jeho možnostmi. Obránce musí splnit podmínky vyplývající ze situace nutné obrany tak, aby jeho obrana byla úspěšná (hledisko sindefendologické), současně musí být jeho jednání v souladu se zákonnými požadavky a požadavky právní teorie a praxe (hledisko právní).

Bibliografická citace

KUCHTA, Josef. K novele ustanovení § 13 trestního zákona o nutné obraně. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 1994, č. 2, s. 61-70. [cit. 2019-09-21]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/10352

Plný Text: