Evropská úmluva na ochranu lidských práv a nové československé trestní právo procesní

Wolfgang Brandstetter

Abstrakt

Evropská úmluva na ochranu lidských práv ovlivňuje již po několik desítek let dobu středoevropského trestního práva procesního.

Jedná se přitom o mezinárodněprávní úmluvu, která zavazuje všechny členské státy k tomu, aby respektovaly základní lidská práva, zakotvená v úmluvě a v do­datkových protokolech, ve vztahu ke všem subjektům, nacházejících se v osobní působnosti jejich právních norem. Všechna základní práva, obsažená v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv, proto vyžadují nejprve vnitrostátní konkretizaci příslušnou zákonnou úpravou.

Rakousko přistoupilo k Evropské úmluvě na ochranu lidských práv roku 1958 a roku 1964 učinilo velmi důsledný krok tím, že povýšilo Evropskou úmluvu na ochranu lidských práv na úroveň ústavního zákona. Tento postup se jeví jako velmi účelný, neboť umožňuje srovnávat běžné vnitrostátní zákony přímo měřítkem Úmlu­vy. Tím je dána možnost zamezit rozporům vnitrostátního právního řádu s ustano­veními Úmluvy. Úplné vyčerpání vnitrostátních právních prostředků je formálním předpokladem pro přípustnost jakékoliv stížnosti k štrasburským orgánům. Pod štasburskými orgány máme na mysli Evropskou komisi pro lidská práva (EKLP) a Evropský soudní dvůr pro lidská práva (ESDLP).

Bibliografická citace

BRANDSTETTER, Wolfgang. Evropská úmluva na ochranu lidských práv a nové československé trestní právo procesní. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 1994, č. 3, s. 200-205. [cit. 2019-09-17]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/10227

Plný Text: