Několik poznámek k aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Snahy o unifikaci smluv upravujících koupi a prodej zboží lze datovat již do dvacátých let tohoto století. Prvé pokusy jsou spojeny se jménem Ernsta Rabela a se založením Mezinárodního institutu pro sjednoceni soukromého práva v roce 1926 (UNIDROIT). V roce 1929 je Ernstem Rabelem zpracována prvá předběžná zpráva o možnostech sjednocení kupní smlouvy, v následujícím je pak svolána komise složená ze zástupců anglické, francouzské, skandinávské a německé právní oblasti a v roce 1935 je předložen prvý návrh. Práce byly přerušeny druhou světovou válkou. Po ní teprve v roce 1964 přijímá Haagská konference dva tzv. jednotné zákony. Úmluvu týkající se jednotného zákona o mezinárodní koupi zboží a Úmluvu týkající se jednotného zákona o uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboží. Obě úmluvy však nesplnily očekáváni a bezprostředně po jejich přijeti byla vyvolána iniciativa směřující ke zpracování nového návrhu. Unifikační práce však již neprobihaly v rámci Haagské konference, nýbrž se přenesly na půdu komise OSN UNCITRAL. Výsledkem její práce byl tzv. New yorkský návrh zaslaný vládám jednotlivých států, který se stal spolu s jejich stanovisky základem pro jednání na Vídeňské konferenci v roce 1980. Pro úspěšnost práce Komise byly rozhodující některé faktory: jednak počet států zúčastněných na práci Komise (původně 26, později rozšířeno na 36), jednak i reprezentativnost co do zastoupení jednotlivých regionů {Afrika 9, Asie 7, východní Evropa 5, Latinská Amerika 6, západní státy 9). Konference pořádané ve Vídni se následně zúčastnilo 62 států, z nichž 42 hlasovalo pro znění úmluvy konferencí navržené.