Azyl v latinské Americe

V hluboké minulosti nalezlo právo azylu svůj náboženský původ. Na svatá, mís­ta, spravovaná kněžími, se nevztahovala světská moc. Prosebník, jenž získal útulek, byl mimo světské donucení. Ke zesvětštění azylu přispěl středověk, když útočiště poskytoval vladař, vybavený svrchovaností. Udělení osobní ochrany se proto jevilo jako atribut jeho suverenity. Do těch dějinných chvil těžil z dobrodiní azylu prostý delikvent. Avšak teprve skupinový jev politické perzekuce, provázející nábožensky motivované války v období reformace (16. století), vytváří v Evropě společenské podmínky pro postupné ustálení územního azylu v zájmu politických uprchlíků. Ku prospěchu běžných zločinců začal být vyhrazen diplomatický azyl, jenž se obje­vil v souvislosti se zakládáním stálých diplomatických misí v 15. a především 16. století, kdy vyslanec, jenž zosobňoval svého vládce, nadaného právem milosti, mohl udělovat ochranu každé osobě, která se dopustila nepolitického, kriminálního činu.