Stačil by mi docela malý kalendářík, který jsem ovšem nenašel. (Tehdy jsem kalendáříčky nosíval nejenom kvůli záznamům Co, Kdy a Kde, ale taky jsem si do nich zachycoval fórky, vtípky a anekdoty, mnohdy takzvaně radioaktivní, takže bylo radno je zaznamenávat mírně šifrované, abych se v nich vyznal jenom já sám. Mělo to ten následek, že jsem je za jistou dobu nebyl schopen uvést do použitelného stavu, když mi meritum věci vypadlo z paměti, a ztratil jsem tudíž jediný šifrovací klíč. Řešení bylo jednoduché, ale než jsem zvládl arabskou abecedu a ustanovil způsob označování českých vokálů, trvalo to dost dlouho. Citelně kratší byla doba, za kterou se ten který zápisník odebral do zápisníkového nebe.) Takže tato stať nemohla bohužel být zhotovena v poklidu a s příslušným přehledem