K nedožitým devadesátinám Jiřího Bronce
No.1(2012)
Abstract
Čtení tohoto nadpisu musí v těch, kdo pamatují Jiřího Bronce, vyvolávat v prvním okamžiku dojem, že jde o dvojí omyl. Vždyť samo pomyšlení, že ten štíhlý sportovec, mladistvý optimista, milý, taktní a vtipný společník, činorodý organizátor a vzorný pedagog není již mezi námi, se zdá být nepravděpodobné. A snad ještě obtížnější je představit si tohoto zdatného, nezdolného tenistu jako devadesátiletého starce.
Copyright © 2014 Universitas