Jakousi spojkou mezi plastikou ovlivněnou primitivismem, abstrakcí a strojem v moderním umění na počátku dvacátého století byla činnost anglických vorticistů. Brancusi a Modigliani ovlivnili jednoho z předních představitelů tohoto směru, anglického sochaře Jacoba Epsteina, který pod jejich vlivem upřednostňoval rovněž spíše oceánskou než africkou plastiku. Využíval ji však k zobrazování sexuálních motivů, dobově připisovaných přírodním národům, zatímco Henri Gaudie Brzeska hledal v oceánské plastice příklad vitality a síly citu, jak ukazuje např. socha Tanečnice v červeném kameni (1913) nebo Hieratická hlava (1914), ve které spojil monumentalitu, vertikálnost, průbojnost a hranatost hlav Velikonočních ostrovů s abstrakcí.