EŠTĚ JEDNU NA ROZCHODNÚ
Nr.4(2014)
Abstract
Zvyk poděkovat ct. publiku za projevený zájem je velmi starý, ba prastarý, a dodržují ho zejména herci a přednašeči všeho druhu. Herec jsem byl pouze rozhlasový (využívaje faktu, že v rádiu na mě není vidět), ale onen vnitřní impuls poděkovat všem, kdo věnovali pozornost alespoň jednomu pokračování mých vzpomínek, a hluboce se poklonit těm, kdo je četli všechna, mě při úvaze o této závěrečné stati přivádí silně do rozpaků a začínám rozumět Oskarem vyznamenaným jedincům, mnohdy se starajícím zejména o to, na koho ve svém poděkování nemají zapomenout.
Copyright (c) 2015 Universitas - revue Masarykovy univerzity