Rád bych poukázal na některé problémy nezletilých jedinců, kteří se setkali s domácím násilím buď přímo, nebo zprostředkovaně a které současná praxe řeší z různých důvodů buď nešťastně, nebo nedostatečně. Ve svých postojích vycházím ze studia teoretických otázek zátěže, přetížení, stresu a aktivního sociálního učení i z praktických zkušeností psychologické poradny, v níž jsem působil a v níž byla během posledních 17 roků řešena pomoc 21 obětem domácího násilí. Některé případy řešila poradna rok nebo dva, jiné i čtyři roky a déle. Bylo to v období, kdy ještě nebyly k dispozici nové zákony zaměřené na domácí násilí a kdy nebylo možné obětem domácího násilí účinně pomáhat.