Jako praktikující katolík navštěvuji každou neděli chrám Páně - malý kostel v naší předměstské čtvrti. Zde zpívám buď známé mešní písně, z nichž mám nejraději Křížkovského Ejhle oltář Hospodinův září, nebo naslouchám ušlechtilým snahám chrámových sboristů vypořádat se třeba s Křičkovou Vánoční mší. Když tu jsem jednu neděli zažil něco, co jsem ještě nezažil. Bylo již léto, dveře kostelíka byly otevřeny do celého Brna, proto, když se ozvala kytara a trampský zpěv, domníval jsem se, že do mše nám proniká nějaká veřejná akce na náměstí. Posléze jsem pochopil, že kýžená hudba ke mně zalétá z kůru a že se tim představuje nový (už před tím avizovaný) chrámový soubor mladých, se zcela novou duchovní hudbou.