Systém školství, zejména univerzitního vzdělávání, je zpravidla refl exí kulturní, sociální, ekonomické a politické úrovně dané země, státu či obecně společnosti. Ve zvýšené míře to platí pro dynamicky se transformující společnosti, mezi které v posledním čtvrt století patří nesporně Česká republika (stojící mnohdy bezradně před kvalitou a posláním některých neuniverzitních soukromých vzdělávacích středních a vysokých škol). Snad nejunikátnější obraz vývoje univerzitního školství přelomu století nabízí Jihoafrická republika, vymaňující se rázně z devastujících dopadů v devadesátých letech konečně odstraněného politického režimu apartheidu ostře rozdělujícího rasově dominantní bílou minoritu a barevnou bezprávnou majoritu.