Období konce 19. století charakterizuje odklon od historismu, od historizujícího ornamentu, ale i od naturalismu, akademismu a salonního umění, které končilo v kýči. Nastupuje proti němu secese, někdy označovaná jako poslední z univerzálních mezinárodních slohů. Orientovala se především na umělecké řemeslo a lze ji označit spolu se symbolismem za životní styl. Její ohlas v sochařství a v malířství byl minimální, protože vývoj v těchto oblastech postupoval ve Francii tak silně a směřoval k rozvoji moderního umění tak jasně, žerčoval neochvějně rozvoj v celém kulturním světě. V sochařství a v malířstvíokračoval naprosto logicky vývoj od romantismu k realismu a odtud k impresionismu, postimpresionismu, expresionismu, kubismu a k abstrakci.