Termín asertivita se nejprve objevil v USA na sklonku čtyřicátých let minulého století. Rozumí se jím soubor dovedností v jednání s lidmi. Základním cílem je prosazení vlastních oprávněných požadavků, případně i odmítnutí neoprávněných požadavků druhých lidí, a to bez pocitů viny. Podstatný je respektk individuálním právům. To se děje ve smyslu přístupu „sami jsme schopni posoudit, co chceme a co nechceme a jak v rámci zákonů jednat“. Metoda učíjasně vyjadřovat své myšlenky, nebát se říci „ne“. Vystupovat autenticky a nenechat sebou manipulovat.

Asertivita se od pasivity, agresivity i od „manipulace“ striktně odlišuje. Pasivním přístupem určitě není a agresivní bývá, jen pokud je špatně, eventuálně nedostatečně nacvičena.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda některé asertivní techniky nejsou skrytě manipulativní. Asertivní jedinec předem nacvičeným postupem obrazně dostává neasertivní protějšek tam, kde jej chce mít.