Před sto třiceti lety, 12. prosince 1882, se v rodině čáslavského pekaře Antonína Vančury narodil syn Antonín, budoucí spisovatel Jiří Mahen, který se z českých autorů žijících v Brně nejvýrazněji zapsal do dějin české literatury dvacátého století. O Mahenovi jsem víckrát psal, ale jen jednou, v občasníku Společnosti Jiřího Mahena Milíř, jsem se před lety zmínil o tom, že jsem v dětství Mahena poznal i osobně. Po otcově smrti jsem také provázel svou maminku, když ji Mahen pozval k návštěvě brněnské veřejné knihovny, která dnes nese jeho jméno. Knihovna sídlila tehdy ve školní budově v Rašínově ulici 3. Dnes jsem asi jeden z mála žijících Brňanů, kteří mají na Jiřího Mahena konkrétní osobní vzpomínky. Článek o četbě svého dětství nemohu proto začít jinak než hrstkou těchto vzpomínek na autora Kamarádů svobody a Janošíka. Nebudu se zabývat Mahenovými knihami pro děti, ale tím, jak Mahen kdysi dávno ovlivnil mou klukovskou četbu.