Přátelé vzpomenou, že byl v letech 1964-1968 vedoucím katedry psychologie na FF UJEP. Patřil k nejvýznamnějším reformním komunistům, nebyl mužem roku "68". To co, se po lednu dělo, připravoval léta předtím. Poté, vyhozen z fakulty, se nuceně sbližoval s dělnickou třídou jako betonář na stavbě bazénu za Lužánkami. Ne dlouho. V listopadu 1971 byl zatčen. Za letáky sdělující občanům, že ze zákona nemají povinnost volit, dostal 6,5 roku. Odseděl si pět. Vrátil se včas, aby byl jedním z prvních brněnských signatářů Charty. Byl i jejím mluvčím. Ve vězení pobyl po čase znovu. Listopad patřil mezi jeho osudové měsíce. V roce 1989 se stal jedním z mluvčích OF. Poté byl kooptován do tehdejší Sněmovny lidu. Předsedal jejímu zahraničnímu výboru. Též byl v předsednictvu Federálního shromáždění. Posléze byl ministrem Pithartovy vlády.