Pro landsturmfähnricha (praporčíka) týlové jednotky rakousko-uherské armády Lva Blatného skončila 1. světová válka už v pozdním létě 1917. Jeho válečná anabáze ho v té době zastihla až v orientálním prostředí albánského Skutari (Skadaru). Třiadvacetiletý student práv (nar. 11. 4. 1894) byl chronicky poznamenán rodinným prokletím - plicní tuberkulózou. Potýkal se s ní po léta úspěšně (jakkoliv byl náruživým kuřákem cigaret) a prošel i lékařským vyšetřením, jež ho uznalo schopným vojenské služby; ale malárie, kterou ho v úmorně horkém, páchnoucím a vlhkém prostředí nakazil endemický komár, obranyschopnost jeho organizmu zcela podlomila. Jako těžce nemocný musel být převelen z armádního lazaretu ve Skutari do vojenské nemocnice - příštího plicního sanatoria - v moravském Jevíčku. Na rodné Moravě se začal rychle uzdravovat. Jako zdravý byl z jevíčského ústavu propuštěn na jaře 1918, ale současně byl ze zdravotních důvodů uznán neschopným aktivní vojenské služby a převelen do zálohy.